Loading...
  info@zachrante-drds.cz +420 773 258 112
Dismanův rozhlasový dětský soubor (DRDS) založil 15. září 1935 učitel a tehdy začínající rozhlasový tvůrce Miloslav Disman (1904-1981), rodák z Bělé pod Bezdězem, který s Československým rozhlasem externě spolupracoval už od roku 1931. Koncept dětského souboru zaměřeného na dramatickou a publicistickou přípravu, podporující dětskou tvořivost v nejširším slova smyslu, byl ve světě ojedinělý. V předválečném Československém rozhlase měl už od svého vzniku podporu, ačkoliv na statut stálého rozhlasového tělesa musel počkat až do 1. září 1951.
Jedním z prvních uměleckých počinů DRDS byla recitace Máchova Máje na půdě rozhlasu v roce 1936. O rok později soubor nastudoval Ostravu Petra Bezruče.
Během německé okupace Československa se souborové zkoušky odehrávaly ve studiu č. 6. Na půdě pražského Intimního divadla v Umělecké besedě Disman zinscenoval několik původně rozhlasových her a představení. Kromě her Rozmazlená Pamela (1943), Hrdina zlatého kapradí a Bzuňďa a Bruňďa (1944) dosáhlo mimořádného ohlasu nastudování Broučků Jana Karafiáta. V letech 1942 -1944 s ním děti a mládežníci objeli téměř celý protektorát a počet repríz přesáhl tři stovky (332).
Do souborového života však tragicky zasáhlo květnové Pražské povstání 1945, které zastihlo dismančata v budově rozhlasu. Přímo z dopolední zkoušky na rozhlasové pásmo Ikarův pád odešli někteří členové do pražských ulic. Na barikádách tehdy zemřeli tři z nich: Ladislav Padior, Milan Magnusek a Zdeněk Beran. Sám Miloslav Disman byl jedním z odvážných revolučních rozhlasových hlasatelů.

Vyvrcholením souborové činnosti těsně po válce byl zájezd do Velké Británie a Holandska. Koncem listopadu 1946 se 66 členů souboru vydalo na téměř desetitýdenní zahraniční turné. Po sérii 98 vystoupení a 10 rozhlasových i televizních pořadů a přenosů se vrátili zpět do Prahy až začátkem února 1947. Nejenom turné po Anglii stálo u zrodu celoživotních přátelství. Dodnes se celá generace tehdejších členů DRDS každé první pondělí v měsíci schází.

Na konci 40. let 20. století došlo v historii souboru k zásadní změně. Část odrostlejší mládeže se tehdy od dismančat oddělila a pod vedením Jana Kohouta založila vlastní těleso: Soubor Julia Fučíka. Miloslav Disman tak od té doby umělecky vedl děti ve věku pět až patnáct let. Souborové práci však věnoval i svůj volný čas. Pamětníci dodnes s láskou vzpomínají na letní souborové tábory, kterým se říkalo Broučkov.

V souboru se nejenom během 2. světové války, ale také po ní soustřeďovaly silné a významné osobnosti: budoucí publicisté Karel Kyncl, Jindřich Fairaizl, Eva Kopecká, Olga Čuříková, Jaroslav Jírů. Souborem prošly pozdější známé herečky a herci jako Alena Vránová, Aťka Janoušková, Eva Klepáčová, Jana Hlaváčová, Bohumil Švarc, Jiří Vala, Josef Vinklář, Václav Postránecký, dále režiséři Eva Sadková, Jiří Horčička, ale také spisovatelé Pavel Kohout, Nataša Tanská, bratři Pavel a Petr Koptové, textař Zdeněk Borovec anebo zpěvák Jiří Vašíček, skladatel Alois Palouček či pozdější proděkanka Filozofické fakulty UK Prof. Marie Königová i divadelní kritik Zdeněk Roubíček.

V srpnu 1971 odešel Disman do důchodu. Soubor však vedl ještě další dva roky. V roce 1973 však musel pro své odvážné postoje ze srpna 1968 tento post nuceně opustit. V historii DRDS se tak uzavřela první etapa, která trvala téměř čtyři desítky let.

Po Miloslavu Dismanovi se role sbormistra DRDS ujal Jan Berger (1924-1996), autor a režisér rozhlasových her a pohádek a taktéž překladatel z němčiny a polštiny. Tehdy se však soubor z politických důvodů nejmenoval po svém zakladateli, ale jeho oficiální název zněl „Dětský rozhlasový dramatický soubor“. Z organizačního hlediska byl součástí Hlavní redakce pořadů pro děti a mládež. Za Bergerova působení se členové souboru věnovali zejména rozhlasové práci a dětskému činohernímu divadlu (legendární jsou například hry s Kašpárkem).

V roce 1990 bylo na post uměleckého vedoucí souboru vyhlášeno výběrové řízení. Po Janu Bergrovi se tak třetími sbormistry DRDS stali manželé Zdena a Václav Fleglovi.