Irena Obermannová
DRDS není žádný kroužek. DRDS je mravní hodnota, vycházející z důležité premisy, že kulturou a kuturností lze vychovávat. Dismančata jsou trochu jiná než jejich vrstevníci, mají v sobě určitý etos, schopnost rozlišit dobré a zlé a postavit se na stranu dobrého.
DRDS jsem navštěvovala od svých šesti let a chodily sem i obě mé dcery. Já jsem ještě zažila pana Dismana. Dodnes v sobě nosím jednu důležitou vzpomínku: bylo to 21. srpna roku 1971 tedy za doby začínající tvrdé normalizace. A my jsme na táboře na Pláni pod Ještědem vztyčovali dismaňáckou vlajku a drželi minutu ticha. Nebylo potřeba říkat, za co. Všechny děti to věděly stejně jako to, že něco takového se nesmí. V nás ve všech navždy zůstalo vědomí, že na určité věci se nezapomíná, i když jsou zakázané. Po vztyčení vlajky jsme zazpívali tehdejší hymnu, ano, trochu poplatnou době, kdy vznikla, přesto ji teď ocituji: "Se svou vlajkou DRDS půjdu dál a dál.” Doufám, že ta slova budou platit i v tomto tisíciletí.
Irena Obermannová
spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně