Loading...
  info@zachrante-drds.cz +420 773 258 112

Napsat novou zprávu
 

Vyřešte příklad: Osmnáct mínus Pět se rovná

Oldřich Šesták: Poznání

Když jsem byl v nedávné době členem nejužšího vedení ČRo, jedním z mých největších rozčarování byl poznatek o elementární neznalosti rozhlasové historie u povětšiny mých tehdejších kolegů. O mnohých rozhlasových osobnostech neměli nejmenšího ponětí, natož aby znali jejich práci a odkaz pro další generace. Upřímně, nijak je to netrápilo. Bez znalosti předcházejícího vývoje, zdravého respektu ke skutečným rozhlasáckým velikánům se obtížně rozhoduje o stávajícím a budoucím počínání. Obávám se, že i v tom je jedna z příčin přezíravých, neodborných zásahů nejen v případě DRDS.

Přeji ČRo, všem opravdovým rozhlasákům a posluchačům do budoucna jen vše dobré, lepší, nejlepší. Je na čase, aby už bylo líp.

V úctě

PhDr. Oldřich Šesták

 

 


pondělí 20. říjen 2014
Mirka Bartošová: Podpora DRDS

Význam DRDS byl již na těchto stránkách opakovaně výstižně vyjádřen. Jako bývalá členka mohu tato vyjádření jen potvrdit.  Pro postup ČRo se obtížně hledá stručné vyjádření – je  krátkozraké, hloupé, smutné, neprofesionální … Řada firem z oblasti  „byznysu“ si   dnes  už také  v ČR  uvědomuje   svoji širší  společenskou  odpovědnost a roli, zabývá se tím jak ji naplnit a uplatnit. Je proto opravdu zarážející, že  ČRo, který má společenskou odpovědnost přímo ve svém poslání, dokáže postupovat takto nepromyšleně a nezodpovědně.  

Věřím, že se podaří projednat vše tak, aby DRDS nezanikl – rodinné stříbro se nezahazuje, ale leští …

Mirka Bartošová

 

 


neděle 19. říjen 2014
Renata Červenková: Reakce

„Apelujeme na tvoje ředitele, aby tě přivedli k rozumu. Doufáme, že v tom nejedou s tebou,“ píší v závěru své petice adresované Českému rozhlasu rodiče stávajících členů DRDS i jeho absolventi a příznivci. Nadsázka se tomu říká... Ředitelé v tom totiž samozřejmě jedou. Někdo to přece rozhodnout musel. Někdo se musel podepsat pod onu kolekci trapně banálních, dutých frází a „manažerského“ ptydepe, které jsou – při pominutí obsahu zprávy o změnách týkajících se souboru – tristním dokladem kulturní i jazykové úrovně těch, kdož je „vyprodukovali“. Je věru nedůstojná instituci, jež je na jazyku založená. Jenže chudý jazyk, chudé myšlenky.
Srážka dvou světů...
A tak se bojím, že my, kteří víme, co opravdu znamená DRDS a co všechno obnášel za působení manželů Fleglových, budeme už jen říkat: šťastné všechny děti, které to mohly zažít...

PhDr. Renata Červenková
matka bývalého „dismančete“


sobota 18. říjen 2014
Ludmila Dismanová: Připojuji se k bratrovi

Pripojuji se k bratrovi. Moje první myslenka byla téz na tatínka, který byl bezohledne oddálen od svého celozivotního díla v dobe normalizace. A vzápetí  na mé vzácné prátele, Zdenu a Václava Fléglovi. Navázujíce na nejlepsí tradice souboru, dokázali je prizpusobit soucasné dobe a dosáhli podivuhodných výsledku a velkých úspechu. Nejde o to, vychovávat umelce, na to jsou skoly... Jde o nocní sezení kolem táborového ohne, o detskou fantasii a vnímání krásy, o vuni pernícku, které dismancata pecou pred vánoci v kuchyni u Zdenky...

Jsem vdecná za své detství a mládí strávené v souboru, jsem vdecná Zdene a Václavovi a jsem hluboce pobourena tak ignorantním a hrubým jednáním.

Ludmila Dismanová

 


pátek 17. říjen 2014
Václava Smetáčková: Fléglovi, děláte to skvěle, držte se!

Postup vedení ČRo v kauze faktického zrušení DRDS (kauzou se bezpochyby stává a o zrušení se rovněž dá hovořit) je ukázkou bezpříkladné arogance. Zejména mě pobuřuje, jak hrubý je k manželům Fléglovým. Kvalitu práce s dětmi, které věnovali většinu svého života, si kdokoliv může ověřit najde-li si jen čas a poslechne si záznam živého vysílání z posledního letního soustředění v Želivě na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3222085.

Nechápu, proč by se náhle pozice uměleckého vedoucího DRDS měla stávat časově omezenou funkcí, na kterou se po určené době má vypisovat vždy nové výběrové řízení. Každý, kdo se soustavně věnuje dětem a mládeži, dělá to srdcem, jinak to ani nejde. Fléglovi jsou svým svěřencům zasvěcenými učiteli, přáteli a tím nejkrásnějším vzorem. Stejným, jaký byl Miloslav Disman předchozím generacím „Dismančat“. Všichni víme, jak málo pozitivních příkladů mladí dnes kolem sebe mohou vidět. Dismančata nejsou žádná kasta, jsou to normální kluci a holky, jen mají větší štěstí a do života si ze souboru odnášejí lepší výbavu.

Pevně věřím, že se vedení rozhlasu chytne za nos, nepřipraví samo sebe o jednu ze svých nejvýraznějších a nejlepších součástí, že se manželům Fléglovým omluví, a na současnou situaci se bude vzpomínat jen jako na epizodu.

Fléglovi, pevné nervy, nevzdejte to, prosím!

Václava Smetáčková


pátek 17. říjen 2014
 
Powered by Phoca Guestbook